V tomto a několika následujících vydáních Handy&Cap bychom rádi věnovali prostor významu a formám expresivní terapie, alternativám ke klasické psychoterapii. Některých metod jako jsou muzikoterapie, dramaterapie, arteterapie apod. bychom totiž v rámci nově vzniklého komunitního centra Remozka rádi využívali jako dalších možných cest hledání vlastních vnitřních zdrojů k překonávání těžké životní situace a sdílení s ostatními.
Expresivní terapie jsou formami psychoterapie, které využívají pro sebevyjádření jedince jiné komunikační kanály než verbální. Terapeutickým nástrojem je zde kreativita. Můžeme ji nazývat neverbální terapií. Při terapeutickém procesu se zde pracuje s pohybem, obrazem, zvukem apod. Exprese je forma prožitku, kdy jedinec spontánně projevuje své vnitřní psychické stavy, dojmy, pocity a nálady prostřednictvím uměleckých disciplín. Může mít dvě složky. Složku receptivní, kdy jedinec vnímá umění a reaguje na něj, a složku aktivní, kdy sám aktivně umění tvoří.
Když mluvíme o formách a metodách expresivní terapie, máme na mysli především dramaterapii, teatroterapii, muzikoterapii, biblioterapii a arteterapii. Existují však i formy další jako psychodrama, terapie filmem či poetoterapie, kterých se budeme v našich článcích dotýkat spíše okrajově.
Expresivní terapie mohou probíhat individuálně i skupinově a jejich hlavním přínosem je uvolnění vnitřního napětí, zbavení se stresu a navození příjemného uvolněného stavu. Osobám s narušenou komunikační schopností mohou poskytnout prostor pro vyjádření se pomocí alternativních technik a metod.
V komunitním centru Remozka budou od září v rámci podpůrných skupin probíhat každé pondělní odpoledne hudební aktivity (přednášky, poslech, hra na rytmické nástroje, zpěv), proto první formou expresivní terapie, o které vám zde napíšeme více, je muzikoterapie. Přijměte tento článek i jako pozvání k účasti na aktivitách zaměřených na jiné formy psychoterapie a přijďte si mezi nás zlepšit náladu prostřednictvím hudby či divadla.
Muzikoterapie
„Muzikoterapie v praxi je proces fyziologického, emocionálního a smyslového ovlivňování člověka hudebními prostředky.“ (M. Stejskalová, Muzikoterapie jako forma komunikace s adolescentními psychotiky, Sb. Integrativní přístup k léčbě pacientů se schizofrenií, 4. ročník, Jáchymov, 2002)
Muzikoterapie využívá hudby, rytmu, zvuků, tónu, či zpěvu v návaznosti na pohyb či výtvarnou tvorbu. Léčebnou metodou není jen hudbu vytvářet a podílet se na ní, ale může jít i o poslech a vnímání samotné hudby nebo na jeho základě další jiná kreativní exprese.
Muzikoterapie využívá verbální (zpěv, rytmizace slov, šepot či výkřiky) i neverbální prostředky (poslech, práce s rytmy a zvuky, hra na jednoduché nástroje, tzv. Orffovy nástroje). Různé části těla rezonují s jinými zvuky a tóny. Pomocí těchto tónů muzikoterapie může pracovat na uvolňování napětí v těchto částech či jejich stimulaci. Zpěv a práce s dechem má velký vliv na další tělesné a psychické procesy. Hudba může působit relaxačně, dráždivě či stimulovat energii. V neposlední řadě je hudba, rytmus a zvuky prostředkem vzájemné komunikace a exprese vnitřních světů. Využívá se v oblasti psychohygieny.
Při našich muzikoterapeutických setkáních však půjde především o radostné sdílení s druhými a společné tvoření za pomoci jednoduchých hudebních praktik. Nemusíte mít obavy, i když nemáte hudební sluch či neovládáte hru na hudební nástroj. Jednoduše přijďte a nechte na sebe hudbu působit.